Jsou všude kolem nás, člověk je do poslední chvíle nevidí. Neuvědomuje si jejich přítomnost, dokud se mu oni sami nedají poznat. Jen někdy cití jemné ševelení jejich křídel. Tiše čekají na nárožích, v průchodech starých domů, na střechách paneláků, za ploty zahrad, aby nás doprovázeli na našich každodenních cestách. Jen někdy, ale to opravdu málokdy, se stane, že je něco vyplaší. To pak sebou trhnou a rychle poodletí dál. Kousek však po nich vždycky zůstane... stačí se pozorně podívat, možná taky kousek uvidíte...
Žádné komentáře:
Okomentovat